Ing. Jiří Haleš - OSOBNÍ STRÁNKY
Jankovcova 47, 170 00 Praha 7 - Holešovice
J. Haleš:
Proč se Halešovice jmenují Holešovice
Vrozená skromnost donutila autora těchto řádek k tomu, aby vystoupil proti stále oblíbenějšímu zjednodušování v otázce původu pojmenování jeho rodné městské čtvrti. Rád by proto dal možnost posoudit i jiné existující výklady, i když jen ten jeden jest zřejmě správný.
Starší etymologické spekulace vycházejí ze dvou společných předpokladů :
1. V dobách, kdy na zeměkouli ještě nebyli lidé, byla uvažovaná lokalita porostlá hustou džunglí
2. a jmenovala se tenkrát Šovice.
Ve čtvrtohorách se však po světě počaly prohánět jakési nepodařené opice, které si začaly nepřirozeně libovat ve vzpřímené chůzi pouze po dvou nohách, a zpupně se snažily podobat člověku, ačkoliv tenkrát ještě neexistoval. Ostatní opice je pro jejich snobismus chovaly v neúctě a dávaly jim různá posměšná pejorativní jména (na Jávě na ně pokřikovaly „Pithecanthropus errectus“, v Číně zase „Sinanthropus pekinensis“ – zbytkem této nadávky je dodnes název města Peking).
Lidoopice však byly nepoučitelné a nenapravitelné. Tak dlouho se snažily podobat lidem, až se jimi staly. Navíc se začaly šířit na všechny strany, rozplemenily se po Evropě a skončily až v Anglii (čímž vznikla známá aféra Piltdownská, která jim na cti nepřidala). Ohlodávaly kosti u Neandertálu a v Úněticko – Věstonickém úvalu z nich dokonce vyřezávaly ohavné figurky; říkaly tomu samolibě „Únětická kultura“(!). Také se už v té době považovaly jednoznačně za lidi, vynutily si, aby se o nich nepsalo „...ohlodávaly kosti...“, nýbrž „...ohlodávali...“ – a i jinak se povyšovali nad ostatní seriózní živočichy. Jejich pejcha neznala mezí; všechno si také předělávali, jak se jim zlíbilo, kde byl les, tam chtěli mít pole, a podobně.
Pak se jedna tlupa dostala až do Šovic; na tomto místě se však dvě základní skupiny výkladů rozdělují.
A. Podle první podverze si tlupa nejdříve ani nevšimla, že jsou v Šovicích – tak hustě byly porostlé vegetací, že pod ní ani nebyly k rozeznání. Ale protože se tam usadila a začala se chovat podle tehdy oblíbeného hesla (-nemůžeme od přírody čekat milosti, cílem naší snahy jsou násilnosti-) začala pustošit a devastovat krajinu. Po vyklučení lesního porostu se ovšem Šovice zřetelně objevily jejich zrakům, takže si už nutně museli všimnout, kde jsou. Nemohli se tomu vynadivit a stále opakovali: „Hale! Šovice!“ a rozhlíželi se kolem, vzájemně se na tu okolnost do omrzení upozorňujíc. Už jim to zůstalo a přeneslo se to i na potomstvo, které to v názvu území přenášelo z pokolení na pokolení.
B. Druhá odštěpná podverze vychází zajímavým způsobem z opačného předpokladu, že uvedená skupina lidí věděla od začátku, kde je. Také si říkali Šované (nesprávným zápisem počátečního výdechového rázu na začátku slova se pak stalo, že byli v pozdějších epochách vláčeni literaturou jako Pšované). Když ale úplně zničili původní vegetační kryt Šovic, rozhodli se glorifikovat svůj vandalismus rozšířením místního názvu hodnotícím přívlastkem „holé“. Název „Holé Šovice“ pak přetrval až do nástupu reformace, která značně ovlivnila podobu jazyka i písma; kromě odstraňování spřežek, zavádění nabodeníček apod. došlo tenkrát také ke spojování a zkracování víceslovných místních názvů. A tak, podobně jako se místo „Po stolování prty“ začalo psát prostě Postoloprty, staly se z Holých Šovic dnešní Holešovice. Ani pozdější zoufalé snahy protireformace o návrat „starých zlatých časů“ neuspěly a název Prahy 7 si svou podobu uhájil i před pozdějšími cizáckými vlivy.
Pro úplnost jsem uvedl i tento alternativní výklad, který však nemůže úspěšně konkurovat tomu jedině správnému.
Sepsáno v Halešovicích, na svatého Jiří
